články/blog > jak se nám stal autobus

jak se nám stal autobus

Já (Alžběta) jsem se snažila popsat “jak se nám stal autobus”. Jak se stalo, že tyhle osobnosti se potkávají a pracují spolu, aby pomohli svým klientům najít byznys inovace… a pak dát vědět o tom, že se to vážně povedlo.

Jak se nám stal autobus

Na našem webu se často setkáte s pojmem “autobus”, “right people on the bus” a s různými podobnými slovy. Taky fotky máme z autobusu. Možná se ptáte, co to znamená a jestli náhodou nemáme něco společného s dopravním podnikem? Ne, nemáme :). Tenhle článek by vám měl vysvětlit, proč autobus a co to celé znamená..., prostě “jak se nám stal autobus” a proč jsme se vůbec pustili do kolotoče jménem Innovation Footprint, na kterém intenzivně pracujeme už téměř rok.

Těžko říct, co byl úplný prvopočátek. Firma CSR consult, která je stále právní entitou našeho nového brandu Innovation Footprint, funguje a nabízí své služby v oblasti consultingu CSR aktivit už řadu let. Jejího zakladatele, Iva, jsem potkala při práci na projektu Národní soustava kvalifikací. Naše první setkání netrvalo dlouho - já jsem se ho (hlavního manažera projektu) jako nová tisková mluvčí ptala, jak si naši spolupráci představuje. A on mi odpověděl: “Hlavně se do ničeho nepleťte.” (Pravda, řekl to ještě trochu jadrněji, ale to by se tady nehodilo..)

Jak jste už asi pochopili, tak jsem moc neposlechla. Tahle scéna se stala zhruba před 4 lety na půdě Národního ústavu pro vzdělávání, který nás oba zaměstnával. Náš poslední společný projekt je předělání (dnes už společné) firmy. Mezi tím se stalo docela dost toho, co zanechalo nějakou stopu - kde jsou otisky nás obou. A právě proto, že to funguje dobře a baví nás to, jsme se ocitli až tady. Na úplně novém začátku. Na úplně novém začátku něčeho, kde chceme využít všechny zkušenosti, které jsme cestou až sem nasbírali, ať už odděleně, nebo na společných projektech.

Většina projektů, které jsme v poslední době dělali, vyžaduje poměrně dost “specialistů”. Když jsme přemýšleli o řízení/vedení těch projektů, tak jsme narazili na jednu poměrně zásadní a vlastně strašně jednoduchou věc: nejhorší a zároveň nejlepší je právě práce s lidmi. Možná jste si toho taky všimli, ale lidi se chovají úplně jinak než excel nebo lopata. Oni mají kupodivu svoji hlavu, což je "skvělý", a jeden dobrý nápad dokáže udělat z průměrného projektu inovaci. A často je to s těmi lidmi i dost těžké, obzvlášť proto, že mají tendenci bořit všechny plány, které máte na stole. Ale když to děláte s lidmi, kteří jsou nejen profíci, ale i lidsky osobnosti, se kterými si sednete, tak to jde skoro vždycky tím správným směrem (“nedorozumění” se stávají i tak, ale nejsou fatální).

A pak jsme si při jednom přemýšlení, co a jak dál, vzpomněli na Collinse, který ve své knize “Jak z dobré firmy udělat skvělou” říká, že:

“     ….při zahájení našeho výzkumného projektu jsme očekávali zjištění, že prvním krokem přeměny dobré firmy ve skvělou bude vytyčení nového směru, nové vize a strategie pro firmu a teprve poté přijde na řadu získání lidí oddaných tento nový směr prosazovat a řídit se jím. Zjistili jsme však něco zcela opačného. Nebylo to tak, že by vedoucí pracovníci, kteří podnítili transformace dobrých firem ve skvělé, nejdříve vymysleli, kam je třeba s autobusem jet, a pak získávali lidi, aby ho tam dovezli. Nejdříve dostali do autobusu správné lidi (a ty nesprávné ven) a teprve potom vymysleli, kam s ním pojedou. V podstatě říkali následující: “Podívejte se, já ve skutečnosti nevím, kam bychom s tímhle autobusem měli jet. Vím ale také tohle: když dostaneme do autobusu správné lidi, tyhle správné lidi posadíme na správná sedadla a nesprávné lidi dostaneme ven, pak vymyslíme, jak jej dostat někam, kde budeme skvělí.”

vůdcové firem, které se z dobrých stali skvělými, pochopili tři prosté pravdy 

  1. Když nejdřív začnete řešit “kdo”, a ne “co”, můžete se snáze přizpůsobit měnícímu se světu. Jestliže lidé nastoupí do autobusu především kvůli tomu, kam jede, co se pak stane, když ujedete deset mil a budete potřebovat změnit směr? Vznikne vám problém. Ale jestliže jsou lidé v autobusu kvůli tomu, kdo tam je ještě s nimi, je potom mnohem snazší změnit směr: “Do tohohle autobusu jsem nastoupil kvůli ostatním, co tady jsou, a je-li třeba změnit směr, abychom byli úspěšnější, mně to nevadí.”

  2. Máme-li v autobusu ty správné lidi, pak problém, jak je motivovat a řídit, do značné míry odpadává. Správní lidé nepotřebují přísné řízení nebo podněcování. Budou automaticky motivováni vnitřní touhou dosahovat těch nejlepších výsledků a podílet se na vytváření něčeho skvělého.

  3. Máte-li nesprávné lidi, vůbec nezáleží na tom, zda zjistíte správný směr - skvělou firmu tak jako tak mít nebudete. Skvělá vize bez skvělých lidí nemá význam. “

Jeho knížka nás utvrdila v tom, že když sázíme hlavně na lidi, tak je to dobrá sázka. A protože jsme se obklopili těmi správnými lidmi, tak jsme je “nahnali do autobusu” a společně s nimi začali mluvit o Innovation Footprint.

Teď jsme na začátku té oficiální/viditelné cesty, po které už nějakou dobu společně jdeme, a slibujeme si od toho hlavně to, že svůj čas věnovaný "práci", využijeme smysluplně. Doufáme, že společně s těmi správnými lidmi budeme mít šanci zanechat pozitivní stopy, které tu zůstanou ještě dlouho po nás, a pomůžou, co nejvíce to půjde, ať už to pro každého znamená cokoliv (snad jen - ploty s vámi natírat nebudeme, ani nebudeme novináře nutit o tom psát, “sorry jako”).

Jestli chcete po očku sledovat, jak nám to jde, tak právě teď rozjíždíme Facebook, Instagram a Twitter.

Alžběta Polzová

související články

motivace sovy

Jsem sova. A nemyslím tu stránku týkající se moudrosti. Nesnáším ranní vstávání a naopak ožívám k večeru. A nemám ráda stereotypní práci. Tak jsem tady a funguje to.

10 tipů, když plánujete focení

K tomu, abychom na webu vytvořili ten správný dojem, jsme potřebovali fotky. Fotky, na kterých ukážeme, jací jsme, na jaké vlně jedeme a že spolupráce s námi bude fajn. Obrázky, které budou povídat přesně to, co chceme.